Královský koncert
Jana BOUŠKOVÁ - harfa

pondělí 17. 7. 2017 od 20:00
JESENÍK, kongresový sál Priessnitzových léčebných lázní

Záštitu nad koncertem laskavě převzal starosta města Jeseník pan Ing. Adam Kalous.

Vstupné
standardní: 160,-Kč
pro členy Klubu přátel Klasika Viva: 100,-Kč
ČÍSLOVANÁ SEDADLA

Program:

Jan Ladislav Dusík: Sonáta Es dur, op. 34
František Antonín Rössler Rosetti: Sonáta Es dur
Antonín Dvořák: Suita A dur "Americká" (výběr)
Elias Parish Alvars: Introdukce, Kadence a Rondo
Manuel de Falla: Španělský tanec č. 1 "La Vida breve"
Bedřich Smetana (arr. Hanuš Trneček): Fantasie Vltava

Jana Boušková - PATRONKA FESTIVALU

Není mnoho českých umělců, kteří by ve svém oboru dosáhli na světové úrovni natolik výsadního postavení a tak výjimečným způsobem reprezentovali Českou republiku v zahraničí, jako harfistka Jana Boušková. Proslulý violoncellista Mstislav Rostropovič si například osobně vyžádal kontakt na Janu Bouškovou poté, co uslyšel její hru v rozhlase, a premiéroval s ní dílo Raviho Shankara na festivalu v Evianu. Světoznámá profesorka harfy z USA Susan McDonald označila Janu Boušovou za talent století a podobně hodnotí výkony Jany Bouškové i zahraniční kritika.
Jana Boušková se díky výrazným uměleckým úspěchům rychle stala velmi žádanou harfistkou vystupující na renomovaných světových pódiích nejen sólově, ale i komorně s takovými interprety, jako Maxim Vengerov, Jurij Bashmet, Patrick Gallois, Jiří Bárta, Christian Tetzlaff, Sharon Kam, či již zmíněný Mstislav Rostropovič. Jana Boušková absolvovala konzervatoř v Praze a Ostravskou univerzitu ve třídě profesorky Libuše Váchalové. Ve studiu posléze pokračovala na renomované Indiana University u profesorky Susann McDonald. Jana Boušková je zatím jedinou harfistkou České republiky, která vyhrála světově nejvýznamnější a nejuznávanější harfovou soutěž. Toto vítězství si přivezla v roce 1992 z USA a ve stejném roce získala i druhou cenu v Izraeli na jiné renomované světové soutěži s největší historickou tradicí, kde společně s nejvyšším oceněním drží též i prvenství jediné české harfistky, která byla do této významné soutěže pozvána. Mezi další četná ocenění patří i vítězství v Concours International de Musique de Chambre v Paříži a v Torneo Internazionale di Musica v Itálii. Za mimořádné koncertní úspěchy a přínos v rozvoji hry na harfu získala ocenění ve Švýcarsku, a také se stala laureátkou festivalu Juventus ve Francii. V Čechách získala cenu Talent roku 96´ a jako jedna z deseti nejvýznamnějších žen České republiky, a první interpretka z klasické hudby vůbec, byla vyznamenána cenou "Lady Pro", která jí byla předána za přítomnosti prezidenta republiky prof. Václava Klause na Pražském hradě.
Jana Boušková vystupuje pravidelně sólově i v komorních sestavách na významných domácích i světových koncertních pódiích a festivalech. Mezi nejvýznamnější bezpochyby patří její sólové recitály v Alice Tully Hall - Lincoln Center (New York), v Theatre Châtelet v Paříži, ve vídeňském Musikvereinu, na festivalu Pražské jaro a Berliner Festtage; účinkování na Galakoncertu pořádaném k 50. narozeninám Jurije Bashmeta v Moskvě, na kterém se představilo mnoho dalších významných světových umělců; velké turné po Izraeli a Evropě společně s houslistou Maximem Vengerovem, s kterým mimo jiné uvedla také premiéru skladby "Maximum" Benjamina Yusupova pro čtyři sólové nástroje a orchestr; komorní spolupráce s mnoha vynikajícími interprety na festivalu Spannungen v Německu, Parry Sound v Ontariu, Festival des Lauréats Juventus Cambrai nebo Elba Isola Musicale d´Europa, v Théâtre de la Ville společně flétnisty Emmanuelem Pahudem a Mathieu Defourem a harfistkou Marie-Pierre Langlamet, nebo velká německá turné s flétnistou Patrickem Gallois. Jako sólistka orchestrů (např. České filharmonie, Pražské komorní filharmonie, Chicago Sinfonietty, Amsterdam Sinfonietty, Israel Philharmonic Orchestra, MDR Symphonieorchester Leipzig či Tokyo Chamber Orchestra) vystoupila v sálech Carnegie Hall v New Yorku, Berlínské a Kolínské filharmonie, Suntory Hall v Tokiu, v Gewandhausu v Lipsku, v Symphony Center v Chicagu, Concertgebouw v Amsterdamu, pražském Rudolfinu a mnohých dalších.
Mimo sólové činnosti se Jana Boušková věnuje pedagogické dráze a současně vyučuje na Královské konzervatoři v Bruselu a je docentkou na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Od roku 2005 je též sóloharfistkou České filharmonie. Jana Boušková je pravidelně zvána k účinkování na světových harfových kongresech a sympoziích včetně Mezinárodní harfové soutěže v USA, Francii či Izraeli, stejně tak i jako pedagog k vedení řady mistrovských kurzů po celém světě. Je zvána též k pedagogické činnosti na prestižních školách včetně Indiana University v USA nebo Haute Ecole de Musique v Ženevě. V roce 1999 byla uměleckou ředitelkou VII. světového harfového kongresu v Praze. Od roku 2000 je členem Umělecké rady Akademie múzických umění a též České filharmonie.
Jana Boušková nahrála přes dvě desítky CD pro domácí i zahraniční firmy, natáčí pro rozhlasové a televizní společnosti. V roce 2004 vydala společnost EMI nahrávku z jejího koncertu na Festivalu "Spannungen". Široký repertoár Jany Bouškové obsahuje díla všech období, mnoho současných českých i zahraničních autorů zkomponovalo skladby přímo pro ni. Mezi světové premiéry patří mimo jiné již zmíněná Sonata pro cello a harfu od Ravi Shankara; Koncert pro flétnu, housle, violu, harfu a orchestr Benjamina Yusupova s houslistou Maximem Vengerovem, Koncert pro dvě harfy Jana F. Fischera s Isabelle Moretti premiérovaného na Sedmém světovém harfovém kongresu v Praze v roce 1999, Koncert pro sólo harfu "Praharphona" od Kryštofa Mařatky s premiérou v německém Kielu, Sólový harfový koncert Lukáše Sommera, Jazz koncert pro flétnu a harfu Emila Viklického a mnoho dalších sólových a komorních děl. Jana Boušková hraje na nástroj americké firmy Lyon & Healy, který získala za vítězství v USA International Harp Competition v roce 1992 a je rovněž oficiální tváří této prestižní společnosti. 

zdroj: Jana Boušková

Hydroterapie neboli vodoléčba patří k nejstarším léčebným metodám. Jejích blahodárných účinků na organismus využívali starověcí Egypťané, Peršané, Řekové, samozřejmě i Římané. Koupání v pramenité vodě předepisoval i Hippokrates. Středověk na zázračné působení pramenité vody na organismus pozapomněl. Její sílu objevil až po několika staletích jesenický rodák Vincenz Priessnitz.
Vincenz byl obyčejný kluk z jesenických hor, který své školní povinnosti musel zvládat současně vedle těžké práce v zemědělství. Avšak svým neobyčejným vnímáním dějů v přírodě znovuobjevil léčivou sílu pramenité vody a postavil základy přírodnímu léčitelství a moderní hydroterapii.
Na počátku 20. let 19. století přestavil rodný dům na Gräfenberku na malý vodoléčebný ústav. Postupně zbudoval lázně, kam se sjížděli lidé z celé Evropy i ze zámoří. Z chudé horské osady vyrostlo vyhledávané lázeňské místo a obyčejný kluk se stal uznávaným léčitelem, který byl v roce 1846 vyznamenán císařskou Velkou zlatou občanskou medailí I. třídy. Podle jeho vzoru vznikaly vodoléčebné ústavy po celé Evropě, ještě za Priessnitzova života vyšlo na dvě stě knih a brožur věnovaných jeho vodoléčebné metodě.

zdroj: Priessnitzovy léčebné lázně