G. P. Telemann - 250 let od úmrtí
Barocco Sempre Giovane & Jana Boušková (harfa) & Roman Janků (viola)

úterý 18. 7. 2017 od 20:00
ŠUMPERK, Klášterní kostel

Záštitu nad koncertem laskavě převzal senátor a starosta města Šumperk pan Mgr. Zdeněk Brož.

Vstupné
standardní: 200,-Kč
pro členy Klubu přátel Klasika Viva: 180,-Kč
ČÍSLOVANÁ SEDADLA

G. P. Telemann - 250 let od úmrtí

Program:
Georg Philipp Telemann: Sinfonia Spirituosa D dur pro smyčce a basso continuo TWV 44:1
Antonio Vivaldi: Koncert d moll pro dvoje housle, violoncello, smyčce a cembalo op. 3/11 "L'Estro Armonico"
Georg Philipp Telemann: Koncert G dur pro violu, smyčce a continuo TWV 51:G9
François-Adrien Boieldieu: Koncert C dur pro harfu a smyčce

Barocco sempre giovane (Baroko stále mladé) je komorní soubor složený ze špičkových mladých profesionálních hudebníků. Specializuje se na interpretaci skladeb vrcholného baroka, nevyhýbá se však ani jiným slohovým obdobím. Soubor byl založen v roce 2004.
Soubor má za sebou již stovky významných koncertů, je zván na domácí i zahraniční hudební festivaly (Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Mezinárodní hudební festival Brno, Festival Concentus Moraviae, MHF České doteky hudby, Pardubické hudební jaro, Mladé pódium, Svátky hudby v Praze, Podblanický podzim, Theatrum Kuks, Čarovné tóny Macochy, Klášterní hudební slavnosti, Festival Mitte Europa, The Ohrid Summer Festival, Nitrianska hudobna jar, Le Quattro Stagioni, Kammermusik um halb acht Basel, Bach Istanbul'da, IMusicFest of George Lobkowicz, atd.), jeho koncerty vysílala v přímém přenosu Česká televize, Televize Noe, Český rozhlas, nahrává na CD a pořádá vlastní abonentní cykly koncertů.
Soubor spolupracuje s předními českými i zahraničními sólisty (Giulliano Carmignola, Václav Hudeček, Ivan Ženatý, Pavel Šporcl, Josef Špaček, Jan Mráček, Bohuslav Matoušek, František Novotný, Gabriela Demeterová, Jana Vonáková - Nováková - housle, Jiří Bárta, Michaela Fukačová - violoncello, Jana Boušková, Kateřina Englichová - harfa, Ivo Kahánek, Lukáš Klánský, István Dénes - klavír, Ad-El Shalev, Thomas Ragossnig, Barbara Maria Willi, Edita Keglerová, Vojtěch Spurný  cembalo, Aleš Bárta, Waclav Golonka, Václav Rabas, Jaroslav Tůma - varhany, Carol Vincenc, Claudi Arimani, Antonio Amenduni, Jiří Stivín, Žofie Vokálková - flétna, Ivan Sequardt, Liběna Sequardtová, Vilém Veverka - hoboj, Václav Vonášek, Luboš Hucek, Miroslav Kejmar, Jiří Houdek, Radek Baborák, Kateřina Javůrková, Michiyo Keiko, Hana Jonášová, Petra Alvarez - soprán, Markéta Cukrová, Michaela Kapustová, Edita Adlerová, Petr Nekoranec, Rafael Alvarez, Juraj Holly, Roman Janál, Tomáš Král atd.) i s celou řadou vynikajících mladých hudebníků, laureátů mezinárodních interpretačních soutěží.

zdroj: Barocco Sempre Giovane

Není mnoho českých umělců, kteří by ve svém oboru dosáhli na světové úrovni natolik výsadního postavení a tak výjimečným způsobem reprezentovali Českou republiku v zahraničí, jako harfistka Jana Boušková. Proslulý violoncellista Mstislav Rostropovič si například osobně vyžádal kontakt na Janu Bouškovou poté, co uslyšel její hru v rozhlase, a premiéroval s ní dílo Raviho Shankara na festivalu v Evianu. Světoznámá profesorka harfy z USA Susan McDonald označila Janu Boušovou za talent století a podobně hodnotí výkony Jany Bouškové i zahraniční kritika.
Jana Boušková se díky výrazným uměleckým úspěchům rychle stala velmi žádanou harfistkou vystupující na renomovaných světových pódiích nejen sólově, ale i komorně s takovými interprety, jako Maxim Vengerov, Jurij Bashmet, Patrick Gallois, Jiří Bárta, Christian Tetzlaff, Sharon Kam, či již zmíněný Mstislav Rostropovič. Jana Boušková absolvovala konzervatoř v Praze a Ostravskou univerzitu ve třídě profesorky Libuše Váchalové. Ve studiu posléze pokračovala na renomované Indiana University u profesorky Susann McDonald. Jana Boušková je zatím jedinou harfistkou České republiky, která vyhrála světově nejvýznamnější a nejuznávanější harfovou soutěž. Toto vítězství si přivezla v roce 1992 z USA a ve stejném roce získala i druhou cenu v Izraeli na jiné renomované světové soutěži s největší historickou tradicí, kde společně s nejvyšším oceněním drží též i prvenství jediné české harfistky, která byla do této významné soutěže pozvána. Mezi další četná ocenění patří i vítězství v Concours International de Musique de Chambre v Paříži a v Torneo Internazionale di Musica v Itálii. Za mimořádné koncertní úspěchy a přínos v rozvoji hry na harfu získala ocenění ve Švýcarsku, a také se stala laureátkou festivalu Juventus ve Francii. V Čechách získala cenu Talent roku 96´ a jako jedna z deseti nejvýznamnějších žen České republiky, a první interpretka z klasické hudby vůbec, byla vyznamenána cenou "Lady Pro", která jí byla předána za přítomnosti prezidenta republiky prof. Václava Klause na Pražském hradě.

zdroj: Jana Boušková


MgA. Roman Janků je absolventem pardubické konzervatoře a AMU v Praze, kde studoval u prof. Lubomíra Malého hru na violu. Již záhy se začal zúčastňovat mezinárodních soutěží (soutěž konzervatoří ČR, Beethovenův Hradec a Max Rostal v Berlíně) a v roce 1994 se stal nejmladším finalistou mezinárodní soutěže o cenu "Beethovenova Hradce". Jako sólista spolupracoval např. s Filharmonií Hradec Králové nebo Talichovým komorním orchestrem. Zúčastnil se mnoha mezinárodních kurzů, absolvoval studijní stáž v Japonsku. Koncertně projezdil téměř celý svět. Za dobu své bohaté hudební kariéry se věnoval jak hudbě komorní, tak i orchestrální. Od roku 1997 byl členem Talichova komorního orchestru a byl také zakládajícím členem Egmont kvarteta. Během své umělecké kariéry se začal profilovat i jako člověk s neobyčejnými organizačními schopnostmi. Nejdříve působil v agentuře Praha Mozart Orchestra, posléze založil vlastní agenturu. Je hybnou silou kulturního života Olomouckého kraje v oblasti klasické hudby. Od roku 2001 pořádá cyklus koncertů Klasika Viva v Šumperku a Jeseníku, v roce 2007 uspořádal se svou agenturou první ročník festivalu Klášterní hudební slavnosti.
Úspěchy v jeho pořadatelských aktivitách byly podnětem k činnosti producentské. Prezentace v této oblasti zahrnuje jedinečnou nabídku umělců a souborů, která je doplněna o konkrétní tipy koncertů. V letech 2003 - 2006 působil také jako zástupce ředitele na ZUŠ Praha 10 - Trhanovské náměstí a v roce 2009 jako zástupce ředitele na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. V roce 2010 pracoval ve vedení International School of Music and Fine Arts Prague jako Deputy Head a od září 2010 pracuje opět jako zástupce ředitele na ZUŠ Praha 10 - Hostivař.
Za rok 2015 byla Romanovi Janků udělena Cena města Šumperka v kategorii kultura.


Georg Philipp Telemann (14. března 1681 Magdeburg - 25. června 1767 Hamburk) byl německý hudební skladatel a varhaník, představitel pozdně barokní hudby. Hudební samouk, vystudoval práva na univerzitě v Lipsku. Byl jedním z nejhranějších skladatelů minulosti[1] (alespoň ve své době), byl současníkem Johanna Sebastiana Bacha a celoživotním přítelem Georga Friedricha Händela. Zatímco dnes je Bach obecně považován za významnějšího skladatele, byl Telemann pro své hudební schopnosti během celého svého života mnohem proslulejší.
Telemann velice často cestoval a na svých cestách byl ovlivňován řadou jiných hudebních stylů, které pak využíval ve vlastních skladbách. Je znám jako skladatel koncertů pro neobvyklé nástrojové kombinace, například violová nebo žesťová tělesa.
Během života zastával řadu důležitých hudebních pozic, jejichž vyvrcholením bylo místo hudebního ředitele pěti největších chrámů v Hamburku, která zastával od roku 1720 až do své smrti v roce 1767. Poté jej v těchto funkcích následoval jeho kmotřenec Carl Philipp Emanuel Bach.

zdroj: Wikipedie.org

Kostel Zvěstování Panny Marie - Klášterní kostel Šumperk
Kostel původně náležel k dominikánskému klášteru, jenž byl podle řádové kroniky založen v r. 1293 vyšehradským proboštem Janem. Celý klášterní komplex byl postaven v gotickém slohu. Kostel vyhořel v r. 1513, Petr st. ze Žerotína, tehdejší majitel šumperského zboží, nechal kostel i s klášterem opravit. Jeho syn Přemek však přešel na luteránskou víru a dominikány z města vyhnal, ti se do Šumperka vrátili až v pobělohorské době. V r. 1669 kostel opět vyhořel při velkém požáru, při kterém lehlo popelem téměř celé město. Následná přestavba kláštera přinesla kostelu barokní podobu. V 18. století byly přistavěny boční kaple sv. Jana Nepomuckého a Česká kaple. První jmenovanou vymaloval výpravnými nástropními freskami uničovský malíř Ignác Oderlický. V rámci josefínských reforem byl klášter v r. 1784 zrušen a klášterní budova sloužila převážně hospodářským účelům měšťanstva. V druhé pol. 20. stol. kostel postupně chátral, ačkoliv byl v r. 1958 zapsán na seznam nemovitých kulturních památek, zatímco klášter se stal natrvalo sídlem střední zdravotnické školy. V 80. letech byl kostel v natolik havarijním stavu, že se muselo přistoupit k radikální rekonstrukci. Kostel se stal na počátku 90. let stal součástí nově vzniklé městské památkové zóny a odstartovaly intenzivní stavební úpravy, které skončily v r. 2005 s proinvestovanými 35 mil. Kč. Nyní je kostel odsvěcen a slouží k pořádání významných kulturních akcí, koncertů, předávání maturitních vysvědčení, imatrikulacím a promocím vysokých škol.

zdroj: město Šumperk