Pocta J. S. Bachovi
Ensemble Frizzante

neděle 2. 7. 2017 od 20:00
ŠUMPERK, Klášterní kostel

Záštitu nad koncertem laskavě převzal senátor a starosta města Šumperk pan Mgr. Zdeněk Brož.

Vstupné
standardní: 180,-Kč
pro členy Klubu přátel Klasika Viva: 120,-Kč
ČÍSLOVANÁ SEDADLA

Program:
John Dowland: Come again
Maurice Duruflé: Notre père
Josef Gabriel Rheinberger: Prope est Dominus
Josef Gabriel Rheinberger: Hymne
Johann Sebastian Bach: Auf meinen lieben Gott, Den Tod (Allemande), Christ lag in Todesbanden, Befiehl du deine Wege (Courante), Befiehl du deine Wege, In meines Herzens Grunde (Sarabande), Ach, bleib bei uns du Jesu Christ, Die Nacht ist kommen (Den Tod, Gigue), Nun lob´mein Seel´ den Herren, Dein Will gescheh (Ciaccone), Ein feste Burg ist unser Gott.

Účinkující:
Ensemble Frizzante
Monika Kaštanová (soprán), Denisa Ullmanová (alt), Jakub Herzan (tenor), Ivo Šiler (bas)
Lukáš Mik (sólové housle)
Kostiantyn Tyshko (varhanní pozitiv)

Koncert představí duchovní program inspirovaný dramaturgií, kterou představil proslulý vokální soubor Hilliard Ensemble v roce 2001. Tato dramaturgie střídá Bachovy chorály s částmi jeho Partity d moll pro sólové housle, přičemž v poslední části Ciaccone se vokální fragmenty chorálů a part houslí propojí. Notace vychází z poznatků profesorky Helgy Thoene, která je objevitelkou souvislostí mezi instrumentálními sólovými skladbami J. S. Bacha a protestantskými chorály. Své poznatky prokázala i v praxi tak, že vytvořila několik partitur, ve kterých se prolínají instrumentální a vokální linky. Vznikly tak zvukově působivé celky, které přinášejí mimo jiné nový pohled na tyto více než 300 let staré skladby.
Na úvod koncertu vystoupí Ensemble Frizzante s několika skladbami. První skladba je anglický madrigal skladatele Johna Dowlanda s názvem Come again. Následuje skladba Notre père (Otče náš, 1977) od francouzského skladatele a varhaníka Maurice Duruflého. Jedná se o jeho poslední skladbu, neboť kvůli vážnému zranění, které utrpěl při automobilové nehodě v roce 1975, již dále nemohl hrát na varhany a posléze zanechal i komponování. Autorem dalších dvou skladeb je Josef Gabriel Rheinberger, dnes trochu neprávem zapomenutý lichtenštejnský skladatel. Z jeho devítidílného cyklu motet z roku 1893 zazní osmé moteto s názvem Prope est Dominus. Na závěr této úvodní části zazní jeho pětihlasá skladba Hymne.
Poté již bude následovat bachovský program, který zazní v provedení dvou samostatných kvartetů složených ze členů Ensemblu Frizzante a přizvaných hostů se sólovými houslemi a varhanním pozitivem.

Vokální kvintet Ensemble Frizzante má za cíl objevovat zapomenuté skladby a nevšední propojení lidského hlasu s hudebními nástroji. Vznikl v roce 2015 jako soubor profesionálních zpěváků z předních brněnských sborů (Sbor opery Národního divadla v Brně, Český filharmonický sbor Brno a další).



Eva Daňhelová - soprán
Vystudovala Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (specializace obor Hudební výchova) a současně se soukromě věnovala studiu zpěvu (Natália Romanová - Achaladze). Od roku 1999 spolupracovala s Českým filharmonickým sborem Brno (sbormistr Petr Fiala), kde působila jako sólistka sboru. Od roku 2014 je členkou sboru opery Národního divadla Brno.
Věnuje se převážně koncertní činnosti u nás i v zahraničí. Koncertovala na prestižních mezinárodních hudebních festivalech v několika evropských zemích (Německo - Rheingau Festival, MDR Festival, Festival Herbstliche Musiktage Bad Urach, Francie - La Roche sur Yon, Mezinárodní hudební festival Brno, Mezinárodní hudební festival Petera Dvorského). Spolupracovala s výraznými osobnostmi hudební scény (Hugh Wolff, Christian Schulz, Petr Altrichter, Petr Fiala, Caspar Richter, Peter Dvorský) a s významnými orchestry (RSO Frankfurt, Österreichisch-Ungarische Haydn Philharmonie, Státní filharmonie Brno, Čeští komorní sólisté). Podílela se jako sólistka na natáčení CD "Klenoty českých vánoc" (ARCO DIVA, 2002).
Veronika Slavíčková - alt, mezzosoprán
Rozená Brňačka nabírala prvotní zkušenosti a celoživotní lásku ke sborovému a ansámblovému zpěvu v Kantiléně - Sbor dětí a mládeže Státní filharmonie Brno, kde působila do roku 1997. Od roku 1998 byla členkou brněnského smíšeného sboru Ars Brunensis Chorus, kde pod vedením sbormistra Romana Válka, později Dana Kalouska, prohlubovala své zkušenosti v barokní interpretaci, ale i v moderní hudbě (např. natáčení scénické hudby V. Franze). V roce 2007 se stala členkou Českého filharmonického sboru Brno a působí zde dodnes. Souběžně spolupracuje s dalšími vokálními tělesy jako The Czech Ensemble Baroque, Musica da Camera Brno, Vox Iuvenalis a další. Je zakládající členkou Ensemble Frizzante.
Antonín Libicher - tenor
Sborovému zpěvu se věnuje již od svých gymnaziálních let. Bohaté pěvecké zkušenosti uplatnil na pedagogické fakultě MU, kde od roku 2000 navštěvoval sbor Gaudeamus (sbormistr Alexander Vacek). Antonín Libicher se posléze stal i druhým sbormistrem tohoto sboru, řídil dělené zkoušky a pronikl tak do sbormistrovské práce. Současně navštěvoval lekce zpěvu vedené Vladimírem Richterem. Později studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu hudební vědy, kde byl členem několika dalších souborů a pěveckých sborů, např. Collegium musicum Jana Špačka, smíšeného pěveckého sboru Rastislav Blansko, s tímto tělesem spolupracoval i jako korepetitor a vypomáhal nárazově v dalších uskupeních. Působí rovněž jako klavírista v několika kapelách.
V současné době působí v tenorové skupině Českého filharmonického sboru Brno pod vedením Petra Fialy.
Martin Kotulan - bas
Od roku 1995 je členem sboru opery Národního divadla Brno. Se zpěvem začal v Pěveckém sdružení Foerster (později Český filharmonický sbor) pod vedením Petra Fialy. Studiu zpěvu se věnoval soukromě (Vladimír Chmelo, Yvett Tannenbergerová). Od roku 1989 do roku 2004 byl členem Brněnského akademického sboru. Tam získal zálibu ve staré hudbě, která nasměrovala jeho další pěvecké působení. V letech 2004 - 2011 byl členem Collegia vocale 1704 Václava Lukse, spolupracuje se soubory staré hudby (Musica Florea, Czech Ensemble Baroque). Spolupracuje také při natáčení a provádění scénické hudby (Městské divadlo Brno, divadlo Husa na provázku, Národní divadlo v Praze). Podílel se na nahrávání asi 10 CD, vyhrál s různými sbory několik mezinárodních soutěží (Tours, Spittal an der Drau). V letech 1997 - 2013 byl uměleckým vedoucím vokálního souboru Da Capo Ensemble.
Petr Pytlík - tenor, kontraalt
Sborovému a ansámblovému zpěvu se začal věnovat již v dětských letech a tato vášeň mu zůstala dodnes. Zpívat se naučil v dětském sboru Jitro a v chlapeckém sboru Boni Pueri, v roce 2002 spolu s kamarády z Boni Pueri založili mužský soubor Gentlemen Singers, dále působil v kapele The Happy Hour, v operním souboru Opera Diversa a v neposlední řadě v Českém filharmonickém sboru Brno (sbormistr Petr Fiala). V současnosti je členem tenorové skupiny sboru opery Národního divadla v Brně (sbormistr Josef Pančík), přičemž pravidelně spolupracuje s dalšími soubory a sbory (např. The Czech Ensemble Baroque, Vox Iuvenalis, Žerotín apod.). V roce 2015 s přáteli spoluzaložil Ensemble Frizzante, který mu poskytuje příležitost objevovat dosud nepoznaná zákoutí vokálního repertoáru. Těžištěm jeho zájmu je francouzská hudba 20. a 21. století. Vedle hudby se profesionálně věnuje překladatelství, jako překladatel spolupracoval mimo jiné s operou Národního divadla v Brně či s operou divadla F. X. Šaldy v Liberci.


Johann Sebastian Bach (31. března 1685 Eisenach - 28. července 1750 Lipsko) byl německý hudební skladatel a virtuóz hry na klávesové nástroje, považovaný za jednoho z největších hudebních géniů všech dob a završitele barokního hudebního stylu. Bachovo dílo mělo a má značný vliv na další vývoj hudby počínaje W. A. Mozartem a Ludwigem van Beethovenem až po Arnolda Schoenberga nebo Henryka Góreckého.
Ve své době proslul především jako interpret a improvizátor, jako skladatel však nebyl příliš uznáván. Bachova hudba byla vnímána jako konzervativní a po jeho smrti upadla na padesát let téměř v zapomenutí. Až počínaje Felixem Mendelssohnem Bartholdym se od první poloviny 19. století začala postupně opět více hrát.
Bach působil ve světských i církevních službách na různých místech Německa, nejvýznamnější jeho působiště byla Výmar, Köthen a Lipsko. Mezi jeho nejznámější kompozice patří Braniborské koncerty, Dobře temperovaný klavír, Mše h moll, Matoušovy pašije, Vánoční oratorium, Hudební obětina, Goldbergovy variace a poslední opus Umění fugy.

zdroj: Wikipedia.org

Kostel Zvěstování Panny Marie - Klášterní kostel Šumperk
Kostel původně náležel k dominikánskému klášteru, jenž byl podle řádové kroniky založen v r. 1293 vyšehradským proboštem Janem. Celý klášterní komplex byl postaven v gotickém slohu. Kostel vyhořel v r. 1513, Petr st. ze Žerotína, tehdejší majitel šumperského zboží, nechal kostel i s klášterem opravit. Jeho syn Přemek však přešel na luteránskou víru a dominikány z města vyhnal, ti se do Šumperka vrátili až v pobělohorské době. V r. 1669 kostel opět vyhořel při velkém požáru, při kterém lehlo popelem téměř celé město. Následná přestavba kláštera přinesla kostelu barokní podobu. V 18. století byly přistavěny boční kaple sv. Jana Nepomuckého a Česká kaple. První jmenovanou vymaloval výpravnými nástropními freskami uničovský malíř Ignác Oderlický. V rámci josefínských reforem byl klášter v r. 1784 zrušen a klášterní budova sloužila převážně hospodářským účelům měšťanstva. V druhé pol. 20. stol. kostel postupně chátral, ačkoliv byl v r. 1958 zapsán na seznam nemovitých kulturních památek, zatímco klášter se stal natrvalo sídlem střední zdravotnické školy. V 80. letech byl kostel v natolik havarijním stavu, že se muselo přistoupit k radikální rekonstrukci. Kostel se stal na počátku 90. let stal součástí nově vzniklé městské památkové zóny a odstartovaly intenzivní stavební úpravy, které skončily v r. 2005 s proinvestovanými 35 mil. Kč. Nyní je kostel odsvěcen a slouží k pořádání významných kulturních akcí, koncertů, předávání maturitních vysvědčení, imatrikulacím a promocím vysokých škol. 
zdroj: Šumperk