Koncert pro dvě cembala
E.Keglerová - M.Knoblochová

úterý 4. 7. 2017 od 19:00
VELKÉ LOSINY, areál Ruční papírny

Vstupné
standardní: 150,-Kč
pro členy Klubu přátel Klasika Viva: 100,-Kč

KONCERT PRO DVĚ CEMBALA

Program:
J.S.Bach: Koncert c-moll pro dvě cembala, BWV 1060 (Allegro, Adagio, Allegro)
F.Couperin: La Létiville, Muséte de Choisi
J.L.Krebs: Koncert a-moll pro dvě cembala (Allegro, Affetuoso, Allegro)
S.Dodgson: Carillon for two harpsichords
J.S.Bach: Braniborský koncert č. 6, BWV 1051 (Adagio ma non tanto, Allegro); transkripce K.Gilbert

Edita Keglerová vystudovala Konzervatoř v Plzni (obor klavír a cembalo) a pražskou AMU, v cembalové třídě prof. G. Lukšaité Mrázkové. Následně pokračovala ve studiích v mistrovské třídě J. Ogga na Královské Konzervatoři v Haagu a Královské hudební akademii v Londýně. V roce 2007 úspěšně obhájila svoji doktorskou disertaci na AMU v oboru "Interpretace a teorie interpretace".
Je laureátkou několika mezinárodních hudebních soutěží. Jako sólistka nebo členka různých komorních souborů vystoupila na řadě významných pódií nejen v Evropě, ale i v zámoří (Japonsko, Nový Zéland, Jižní Afrika, USA). Spolupracuje mj. s ansámbly Pražský barokní soubor, Hipocondria, Barocco sempre giovanne. V roce 2004 založila spolu s flétnistkou Julií Branou soubor Accento. Nahrává pro vydavatelství Supraphon a ARTA, kde vydala spolu se souborem Hipocondria unikátní CD s kompletem cembalových koncertů J. A. Bendy.
V letech 2003-2005 vyučovala na JAMU v Brně. V současné době pedagogicky působí na Gymnáziu a Hudební škole hlavního města Prahy a na Pražské konzervatoři, kde vede cembalové třídy. Od roku 2006 byla opakovaně zvána jako lektorka cembalové hry na Letní školu staré hudby v Prachaticích. V létě 2015 iniciovala založení nultého ročníku Hudebních kurzů ve Vrchlabí.
Repertoár Edity Keglerové sahá od sólových projektů (J. Duphly, L. N. Clérambaulte, J. H. D´Anglebert, E. C. J. de La Guerre, A. Poglietti, G. Muffat, J. J. Froberger, J. A. Štěpán) přes komorní soubory (A. Berardi, D. Castello, T. Merula, Salvatore, Selma e Salaverde, G. Frescobaldi, F. Couperin, A. Soler, J. K. Vaňhal, L. Koželuh, L. Hurník, A. Scarlatti, ...) až po koncerty pro cembalo a orchestr (J. S. Bach, J. A. Benda, C. Ph. E. Bach, M. Haydn, B. Martinů, A. Vivaldi, P. D. Paradies, J. Baker, F. Poulenc, Z. Lukáš, J. Kabát).
Vynikající česká cembalistka, znalkyně a interpretka díla J. A. Bendy.

zdroj: Agentura J+D

Monika Knoblochová (cembalo & fortepiano)
Po absolvování Konzervatoře v Praze, studovala cembalo na Akademii múzických umění v Praze ve třídě Giedré Lukšaité-Mrázkové a formou konzultací u Zuzany Růžičkové a zároveň muzikologii na Karlově Univerzitě v Praze. V letech 1996-98 studovala na Dresdner Akademie für alte Musik u Johna Tolla a od roku 2000 na Hochschule für Musik v Kolíně nad Rýnem ve třídě Ketila Haugsanda, kde v roce 2002 obdržela závěrečný diplom. Tato studia si v tomtéž roce obohatila tříměsíčním pobytem na Královské konzervatoři v Den Haagu ve třídě Jacquesa Ogga. V roce 2005 završila svá studia absolutoriem Mistrovské třídy pod vedením Christine Schornsheim na Hochschule für Musik und Theater v Mnichově. V roce 2011 obhájila doktorát na Akademii múzických umění v Praze.
V roce 1999 získala Monika Knoblochová na mezinárodní soutěži Pražského jara 3. cenu a titul laureáta a Cenu Nadace Bohuslava Martinů za nejlepší provedení Koncertu pro cembalo a malý orchestr. V roce 2002 se stala držitelkou prestižní Davidoff Prix České republiky, v roce 2003 obdržela společně s Janou Semerádovou (barokní příčná flétna), 3. cenu a titul laureáta na "16. Grosser Förderpreiswettbewerb" v Mnichově v kategorii historicky poučená interpretace staré hudby a v témž roce přidala ještě Cenu Společnosti Bohuslava Martinů na Mladém pódiu v Karlových Varech.
Monika Knoblochová nahrála celou řadu kompaktních disků. Její první CD pro společnost Supraphon se souborným dílem pro cembalo B. Martinů (2005) bylo oceněno mezinárodní kritikou - 4 Diapasons d'Or, 10 Jokers a CD měsíce časopisu Crescendo, Le Monde de la Musique. V roce 2006 nahrála spolu s violoncellistou P. Nouzovským Sonáty pro violu da gamba a cembalo J. S. Bacha pro společnost Cube Bohemia. U příležitosti recitálu na mezinárodním festivalu Pražské jaro vydala na jaře 2007, opět pro Cube Bohemia, CD Invence J. S. Bacha a J. Nováka. V roce 2009 realizovala 2CD s kompletní tvorbou pro cembalo J. Temla, které vyšlo ve vydavatelství Radioservis a v roce 2012 vydala u společnosti Supraphon Sonáty pro klavír s doprovodem flétny
a violoncella L. Koželuha, které v interpretaci na dobové nástroje vyšly ve světové premiéře. V roce 2014 vydala u společnosti Radioservis CD s názvem Goethe v písních, zaměřené na písňový a klavírní odkaz V. J. Tomáška.
Pravidelně nahrává pro Český rozhlas jak skladby z oblasti staré hudby (v roce 2011 rozsáhlý cyklus trií L. Koželuha, na který v roce 2012 navázala triovou tvorbou V. Jírovce), tak i soudobou tvorbu (M. Kopelent, J. Teml, L. Sommer, I. Bláha ad.)
Monika Knoblochová pravidelně vystupuje jako sólistka i komorní hráčka doma i v zahraničí (Německo, Rakousko, Belgie, Francie, Polsko, Španělsko). Spolupracuje s celou řadou sólistů - Clara Nováková, Petr Nouzovský, Kamila Mazalová, Jana Semerádová (duo seraphim) ad., i souborů - The Czech Ensemble Baroque, Musica Aeterna, Collegium 1704, Orchestr Berg, ad. Její rozmanitý repertoár sahá od autentické interpretace staré hudby přes klasiku až k soudobé hudbě.
Od roku 2008 pořádá vlastní koncertní řadu Hudební salón Café crème, spočívající v nových, vynalézavých dramaturgiích propojujících hudbu starou i moderní, mluvené slovo, tanec a divadlo.
Od roku 2006 vede cembalovou třídu na Letní škole staré hudby v Holešově, od roku 2007 je vyučujícím cembala na Akademii staré hudby při Masarykově univerzitě v Brně a v letech 2011-2013 působila jako vyučující cembala také na Fakultě umění Ostravské univerzity. Od podzimu 2015 je vyučující cembala na HAMU v Praze.


Velké Losiny ležící severně od města Šumperka v malebném údolí řeky Desné jsou jedním z nejnavštěvovanějších míst jesenického podhůří. Jsou známé nejen svou bohatou a zajímavou historií, staletou lázeňskou tradicí, ale i řadou cenných kulturních památek. Zcela právem k nim náleží také velkolosinská ruční papírna, jež byla na zdejším panství moravského rodu pánů ze Žerotína založena na sklonku 16. století.
Papírenskou manufakturu dal vybudovat v místech bývalého obilního mlýna Jan mladší ze Žerotína. Podle svědectví pramenů zahájila papírna výrobu jako jeden z podniků rozvíjejícího se vrchnostenského hospodářství někdy v rozmezí let 1591 - 1596. Zcela poprvé pak existenci papírny připomíná její dosud nejstarší známá průsvitka z roku 1596 v podobě žerotínského erbu - lva s korunkou stojícího na třech pahorcích. Od svého vzniku byl podnik až do 2. poloviny 18. století spjat s osudy velkolosinského dominia a jeho žerotínských držitelů.
Během staletí se v držení papírny vystřídala celá řada papírnických rodin a mistrů. Již v roce 1603 Jan mladší ze Žerotína podnik emfyteuticky odprodal prvnímu známému papírníkovi Ondřeji Klugovi. Po celé 17. a 18. století zásobovala papírna produkcí zejména psacích, konceptních papírů a lepenky své nejbližší okolí. Některým papírníkům se zde příliš nedařilo. Do historie papírny zasáhly i zdejší nechvalně známé čarodějnické inkviziční procesy poslední čtvrtiny 17.století, když se v roce 1680 jednou z jejich prvních obětí stala i manželka losinského papírníka Barbora Göttlicherová. Roku 1729 byl žerotínskou vrchností do papírny pořízen převratný vynález - holandr k přípravě papíroviny, patrně jako první zařízení tohoto druhu na Moravě. I přes snahu žerotínských majitelů zdokonalovat a modernizovat výrobní postupy se zdejším papírníkům, kteří zde působili jako nájemci, nepodařilo prosadit se v konkurenci svých blízkých konkurentů, zejména papírny šumperské. Snad i proto roku 1778 hrabě Jan Ludvík ze Žerotína podnik prodal papírnickému mistru Matyáši Wernerovi ml., který jej po dlouhé době přivedl k období rozkvětu a prosperity. Právě v tomto období přelomu 18. a 19. století získal soubor objektů ruční papírny svou dnešní pozdně barokní a klasicistní podobu.
Rozmach strojní průmyslové papírenské výroby poloviny 19.století byl v celoevropském měřítku příčinou těžké výrobní a odbytové krize papírenských manufaktur a jejich rychlého zániku. Ve Velkých Losinách se produkci ručního papíru podařilo udržet díky podnikavosti Antona Schmidta st., jehož rodina papírnu koupila roku 1855. Vedle bělidla, textilní a papírenské výroby zde byla roku 1913 uvedena do provozu i vodní elektrárna. Objevení vynikajících filtračních vlastností ručně čerpaného papíru a posléze i jeho renesance v uměleckých kruzích umožnily tradičnímu papírnickému řemeslu ve Velkých Losinách přežít nejtěžší období a přenést se díky své originalitě a kvalitě až do současnosti.
V roce 1949 se papírna stala součástí národního podniku Olšanské papírny, později akciové společnosti, zabývající se papírenskou výrobou v několika strojních průmyslových papírnách na Šumpersku. Od roku 2006 je sídlem samostatné společnosti Ruční papírna Velké Losiny a.s.
Velkolosinská manufaktura dnes patří k nejstarším doposud pracujícím podnikům svého druhu v Evropě. Ruční papír se zde stále vyrábí tradičním postupem z bavlny a lnu. Pro svou vysokou kvalitu a staletou trvanlivost se používá zejména ve výtvarném umění, pro významnou osobní i firemní korespondenci, reprezentační účely, k tisku bibliofilií a rovněž v knižní umělecké a restaurátorské praxi. Ručně čerpané papíry a dnešní sortiment exkluzivních výrobků z nich získaly trvalé místo a oblibu u příznivců tradičních českých rukodělných výrobků.
Od poloviny 70. let 20. století prošel celý areál několika etapami nákladných rekonstrukcí a oprav, které pokračují i v současné době. Unikátní areál významné technické památky, která zejména z pohledu více jak čtyřsetleté kontinuity tradiční ruční papírenské výroby nemá v oblasti střední Evropy obdoby, byl v roce 2001 vládou České republiky prohlášen národní kulturní památkou.

zdroj: Ruční papírna Velké Losiny