Anonymní a lidové písně pěti století
Musica Bohemica Viva

neděle 9. 7. 2017 od 19:00
KRÁLÍKY, Poutní kostel v Dolní Hedeč

Záštitu nad koncertem laskavě převzala starostka města Králíky paní Jana Ponocná.

Vstupné

standardní: 150,-Kč
pro členy Klubu přátel Klasika Viva: 100,-Kč
ČÍSLOVANÁ SEDADLA

BEZPLATNÁ PŘEPRAVA Z KRÁLÍK !!!
autobus pana Pinkase odjíždí od z Autobusového nádraží Králíky v 18:30 hod  

Program:
1. Úvodní intermezzo
2. Jezu Kriste, štědrý kněže
3. Píseň o pravdě
4. Intermezzo
5. Dnes Kristus král, věčné slávy
6. Intermezzo
7. Čtyři písně z období třicetileté války: (Kam poděla se sláva; Běda nám bratři; Ach, Bože, slyš ten nářek; S jásotem jubilo)
8. Intermezzo
9. Kdyby vojna byla
10. U našeho Bárty
11. Intermezzo
12. Při denici na úsvitě
13. K Radvanovu cesta
14. Intermezzo
15. Alou páni muzikanti
16. Až já půjdu od Třeboně
17. Aby nás Pán Bůh miloval

Musica Bohemica Praha je komorní soubor, který má v současné době osm hudebníků a dva zpěváky. (Podle potřeby je možno jej i rozšířit na orchestr). Uměleckým vedoucím je Jaroslav Krček, který od založení (1975) vytváří stěžejní repertoár. Kromě děl, která byla pro soubor napsána, interpretuje Musica Bohemica také hudbu historickou. Zvláštní a ojedinělá je interpretace a zpracování hudby anonymní a lidové. Soubor natočil a vydal kolem padesáti titulů CD, hudbu k několika filmům a divadelním hrám, spolupracuje s českým rohlasem a televizí. Má za sebou koncertování nejen po celé Evropě ale i v zámoří.

Musica Bohemica Viva je komornější verzí tohoto souboru. Vystoupí:
Jaroslav Krček - umělecký vedoucí, varhany, zpěv, průvodní slovo
Miljo Milev - viola
Štěpán Pražák - housle
Gabriela Krčková - hoboj, anglický roh, zobcové flétny
Karel Jakubů - zpěv

Uměleckým vedoucím, dirigentem a zakladatelem souboru je Jaroslav Krček. Je všestranným hudebníkem, kromě dirigování komponuje, hraje na mnoho hudebních nástrojů, zpívá a dokonce vyrábí pro potřeby souboru nové nástroje. Od studijních let se zajímá o folklór a spolu s ním o anonymní hudební projevy české kultury. To je hudební odvětví, jemuž dokonale rozumí a k němuž má i vřelý citový vztah. Jeho úpravy a adaptace lidových předloh mají zcela osobitý styl a výrazně se odlišují od prostých úprav vysokým stupněm stylizace. Všechna tato činnost Jaroslava Krčka směřuje k tomu, aby probudil ve svých posluchačích náklonnost k lidové a historické anonymní hudbě. Proto se jí snaží podávat živě, bez akademické strnulosti, ale se spontánností, která k tomuto umění patří, a současně předkládá svému publiku umělecky vytříbený projev, který snese nejvyšší kritická měřítka.
Souběžně s tímto vyhraněným historicko-folklórním zájmem probíhá i druhá linie jeho tvorby: vlastní kompoziční práce na poli symfonickém, komorním a vokálním. Také v této sféře má Jaroslav Krček vyhraněné názory, nepodléhající módě. Nikdy nevyznával žádnou ortodoxní uměleckou víru, nedal se svazovat předem určenými pravidly a nepodléhal diktátu všemožných skladatelských technik. Zato však usiloval o to, aby jeho hudba byla ozdobou života, aby přinášela uspokojení a duchovní povznesení, aby posluchače zaujala. Stejně osobitým je i dirigentem. Natočil například více než 50 CD, od hudby historické přes své vlastní skladby až k nahrávkám týkajících se právě folklóru.

zdroj: Musica Bohemica Praha


Mariánské poutní místo Hora Matky Boží se nachází nad městem Králíky nedaleko státní hranice s Polskem, pod Kralickým Sněžníkem. První zmínka o dnes pětitisícovém městě Králíky se váže k roku 1367. Nad městem na hoře o výšce 760 m n. m., která se dříve nazývala "Lysá Hora", králický rodák Tobias Jan Becker, svatovítský kanovník, a později královéhradecký biskup, založil monumentální poutní komplex. Založení tohoto místa, bylo splněním slibu, který složil, když byl ještě malým chlapcem. V době třicetileté války přicházely na horu děti z Králík a okolí, tvořily procesí, modlily se a zpívaly mariánské písně.
Poutní komplex se začal stavět roku 1696, ale podle některých svědectví již zde dříve stávala svatyně. Lidé na stavbě pracovali velmi obětavě, nosili cihly a kameny a všechny práce vykonávali ručně, bez nároku na peněžní odměnu. Za čtyři roky 21. 8. 1700 byl kostel posvěcen a na hlavním oltáři umístěn Milostný obraz Panny Marie Sněžné. Od té doby se hora začala nazývat "Hora Matky Boží", jak ji nazval zakladatel Tobias Jan Becker.
V kostele na hlavním oltáři je Milostný obraz Panny Marie Sněžné, který je srdcem tohoto poutního místa a předmětem velké úcty. Dříve než byl darován tomuto poutnímu místu, byl jeho vlastníkem Tobias Jan Becker, který jej dostal jako student od hraběnky Putzardové ze Slatiňan u Chrudimi, v době, kdy byl vychovatelem jejích vnuků. Uviděl u ní obraz, který byl kopií malby z baziliky Santa Maria Maggiore v Římě. Ten ho natolik fascinoval, že se ze všech sil snažil ho získat. Hraběnka ze začátku odmítala mu jej darovat, ale nakonec mu jej s těžkým srdcem věnovala. Tobias měl obraz s sebou všude, kde jako kněz působil a nabádal lidi, aby se modlili a ctili jej. Později, když obraz věnoval na Horu Matky Boží, byl dodatečně ozdoben stříbrnou tunikou, perlami a zlatým řetízkem.
Po dokončení kostela se začal budovat klášter. Po jeho dostavbě povolal biskup Becker řád Servitů - Služebníků Panny Marie, kteří sem přišli roku 1710 konat svoji službu. Během 18. století stále rostl počet poutníků, roku 1728 jich přišlo kolem 152 tisíc.
Za vlády císaře Josefa II. bylo rušeno mnoho poutních míst a klášterů a zakazovány poutě, jelikož odvádějí lid od práce. Podle legendy zachránily klášter humor a inteligence jednoho zřeholníků, který na otázku kde je střed světa odpověděl, že tam, kde je Jeho Císařská Milost.
Hrozné chvíle přišly o několik desetiletí později, kdy jedné srpnové noci roku 1846 přišla bouřka a blesk udeřil do kostela, který shořel zároveň s klášterem. Vše, co se tehdy zachránilo, bylo přeneseno do ambitů, kde tak můžeme dodnes obdivovat sbírku barokních maleb a řezeb. Během jednoho roku byl kostel znovu otevřen, na obnovu vnitřní výzdoby ale musel čekat další půl století. Teprve před koncem 19. století byl kostel vyzdoben v novorenesančním stylu. V té době již klášter spravovali redemptoristé, kteří zde vystřídali Servity roku 1883. Roku 1901 koupili Poutní dům, který obnovili a rozšířili. Poutě byly neoddělitelnou součástí života města Králíky a jeho okolí až do roku 1950, přičemž několik let před tím byly Králíky poznamenány světovou válkou. 
V dubnu uzavřela komunistická vláda poutní areál pro veřejnost a na poutním místě internovala vězně, mezi nimiž byli především redemptoristé, ale také jezuité a salesiáni. Pracovali zde a žili v nelidských podmínkách až do roku 1960, někteří zde byli až do roku 1965. Tehdy klášter převzala Česká katolická charita. Do kláštera přišly sestry Neposkvrněného Početí Panny Marie, které zde zůstaly až do roku 2002. Areál byl otevřen pro veřejnost roku 1968.
Od roku 1990 spravovali poutní místo znovu redemtoristé a roku 1993 byl znovu otevřen i Poutní dům. V letech 2002-2007 zde bylo i sídlo skupiny redemptoristů, která pořádala lidové misie.
Od poloviny roku 2009 zajišťoval duchovní správu diecézní kněz, nějakou dobu sem redemptoristé jen dojížděli. Od Velikonoc 2012 do léta 2013 zde pravidelné nedělní mše svaté nebyly slaveny.
V létě 2013 předali redemptoristé kostel a areál kláštera královéhradecké diecézi, vlastníkem je nyní Duchovní správa poutního kostela v Králíkách II. Od srpna 2013 jmenoval královéhradecký biskup nového rektora kostela. Nyní je klášter i toto poutní místo zatím bez stálé přítomnosti řeholníků.

zdroj: Hora Matky Boží Králíky