12.7. Šternberk
Antonio Vivaldi: Čtvero ročních dob

11. 7. 2018 - Šternberk, Augustiniánský klášter; 20:00

Antonio Vivaldi: Čtvero ročních dob

Vstupné: 200,-Kč

s kartou Klubu přátel Klasika Viva 150,-Kč

Vystoupí:
Lucie Sedláková-Hůlová (housle)
Ensemble Lucis

Program:
Antonio Vivaldi: Houslový koncert op. 8 č. 5 Es dur
           ("La Tempesta di Mare - Mořská bouře")
Johann Pachelbel: Kanon a Gigue
Antonio Vivaldi: Houslové koncerty op. 8 ("Čtvero ročních dob")


Antonio Lucio Vivaldi (1678-1741) byl vynikající italský skladatel, houslista, dirigent a hudební pedagog. Působil zvláště v Benátkách (mimo jiné také v kostele sv. Marka), 1718-22 v Mantově a v posledních letech života ve Vídni. Měl též kontakt s českými zeměmi. Byl jeden z představitelů barokního instrumentálního koncertu (sólového i concerta grossa). Ustálil formu a nalezl tematiku odpovídající požadavkům koncertu. Počet jeho koncertů se odhaduje na více než 470 (z toho takřka polovina houslových), tiskem za života vyšlo 72 koncertů v 9 opusech, z nichž historicky nejdůležitější jsou L'Estro armonico (Harmonický nápad) a Il Cimento dell' Armonia e dell' Invezione (zkouška harmonie a invence; obsahuje též proslulé Čtvero ročních období). Dále skládal sólové a triové sonáty, opery (Orlando furioso), oratoria, kantáty, žalmové skladby a jinou hudbu. Nejnovější katalog Vivaldiho děl vydal v roce 1974 dánský hudební vědec P. Ryom.

Čtvero ročních dob
Koncert č. 1 E dur "Jaro"
RV 269
Allegro. Nadešla Vesna a čas radovánek, ptáci ji vítají veselým zpěvem a studánky, když dechnou do nich vánky zefírů, se sladkým zurčením přetékají. Hned nebe zahalí černým pláštěm, vstup Vesny oznámí hromy a blesky; hned zase utichnou a ptáci se znovu dávají do luzného pění.
Largo e pianissimo sempre. Na svěží louce porostlé kvítím při milém šumění větví a stébel dříme pasáček koz s věrným psem po boku.
Allegro pastorale. Za zvuků syringy slavnostně tančí s nymfami pastýř pod líbezným loubím jara, jež v zářivé nádheře vzchází.
Koncert č. 2 g moll "Léto"
RV 315
Allegro non molto. V úmorném období slunečního žáru umdlévá člověk i stádo, pinie létem hoří; kukačka zakuká a jen se to rozlehne, přidá se hrdlička a také stehlík svým zpěvem. Zavane mírný zefír, avšak ten neklid náhle přivolá severní vítr; zapláče pastýř, úzkost ho svírá, kruté bouře se bojí a toho, co má nastat.
Adagio. Presto. Jeho znaveným údům nedopřeje odpočinku strach z blesků a z krutých hromů a z divého hejna much a komárů.
Presto. Žel, jeho obavy nejsou plané, hřmí a blýská se a těžké krupobití láme vzrostlé klasy zralého obilí.
Koncert č. 3 F dur "Podzim"
RV 293
Allegro. Vesničan slaví tanci a zpěvy s radostí šťastné dožínky a mnozí rozjařeni Bakchovým mokem užívají si, dokud je nepřemůže spánek.
Adagio molto. Nechť ustane tanec a umlkne zpěv, nechť konejší nás lehký, mírný vánek a období, jež každičkého zve, ať užije si přesladkého spánku.
Allegro. Za ranního rozbřesku vychází lovec s rohem a puškou, psi vyrážejí po stopě zvěři, jež před nimi prchá; je vyděšena velikým hlukem střelby a štěkotu, hrozí se ran, uštvána úprkem, sevřena zmírá.
Koncert č. 4 f moll "Zima" RV 297
Allegro non molto. Zkřehle se chvět v mrazivém sněhu, v nelítostném vání strašného větru, pobíhat sem a tam a zimou podupávat a v nezměrném mrazu cvakat zuby.
Largo. U krbu trávit klidné a spokojené dny zatímco venku déšť všechno smáčí.
Allegro. Opatrně kráčet přes led pomalým krokem a bát se, aby se neprolomil. Prudce se otočit, uklouznout, upadnout, znovu se postavit na led a rychle utíkat, jen aby nepraskl a nerozevřel se. Cítit, že i přes zavřené a utěsněné dveře proniká Sirocco, Borea a všechny zápasící větry. Taková je zima a takové jsou radosti, které přináší.


Houslistka Lucie Sedláková Hůlová je absolventkou Konzervatoře v Praze a hudební fakulty AMU. Na svém kontě má řadu úspěšných sólových vystoupení s orchestry i s různými partnery v komorní hře. V roce 2004 se například s velkým úspěchem představila jako sólistka Plzeňské filharmonie s dirigentem Jiřím Malátem na turné v USA (Dvořákův Houslový koncert).
Se svým manželem, violoncellistou Martinem Sedlákem tvoří České smyčcové duo a společně s klavíristkou Veronikou Böhmovou hrají v klavírním triu Kinsky Trio Prague. Často koncertuje se svým otcem, houslistou Pavlem Hůlou. Spolupracuje s varhanicí Jiřinou Dvořákovou Marešovou. Je sólistkou a členkou komorního orchestru Praga Camerata. Věnuje se také autentické interpretaci staré hudby, a to zejména se souborem Capella Regia. Několik sezón působila v mládežnických orchestrech (Orchestr Evropské unie, UBS Verbier Festival Orchestra), kde spolupracovala s nejslavnějšími světovými dirigenty a sólisty. Se všemi těmito soubory i jako sólistka absolvovala již stovky koncertů po celém světě v nejslavnějších koncertních síních a natočila několik CD. Hraje na nástroj italského mistra 2. poloviny 18. století a na kopii barokních houslí G. Guarneriho zhotovenou Daliborem Bzirským.

Ensemble Lucis je složen z prvotřídních hráčů, členů různých renomovaných komorních souborů, které spojuje radost ze společného muzicírování a shodný způsob hudebního vyjadřování. Přesto, že soubor hraje na moderní nástroje, všichni jeho členové mají zkušenosti a praxi v oblasti tzv. autentické interpretace, jejíž prvky přenáší i sem. Sólistkou souboru a uměleckou vedoucí je houslistka Lucie Sedláková Hůlová. Základní nástrojové obsazení je: sólové housle, dvoje housle, viola, violoncello, kontrabas a cembalo nebo varhanní pozitiv.

(Viktor Mazáček - 1. housle; Jan Marek - 2. housle; Jiří Poslední - viola; Martin Sedlák - violoncello; Tadeáš Mesany - kontrabas; Jiřina Dvořáková Marešová - cembalo)


Současná podoba někdejšího kláštera, který se nachází v těsné blízkosti šternberského hradu pochází z 18. století a je výsledkem tvůrčí aktivity jeho posledních proboštů. Spolu s farním kostelem je nejvýznamnější barokní architekturou města.
Budova proboštství, dnes fara, byla postavena za probošta Patricia Vavřince Lehmanna v letech 1718 - 1723, jeho nástupce Patricius Jan Meixner (1726 - 1734) nechal zbudovat barokní letohrádek, později zbořený, v zahradě kláštera, která byla přeměněna na honosný park.
Vlastní stavba konventu podle projektu Antonia Beduzziho byla provedena za probošta Jana Josefa Glätzla ve 30. a 40. letech 18. století. Na výzdobě klášterních budov se podíleli vynikající umělci moravského baroka - malíř Jan Kryštof Handke, sochaři Filip Sattler a Jan Kammereit.
Barokní přestavba kláštera byla završena novostavbou klášterního a farního kostela Zvěstování Páně na místě zbořeného, původně gotického kostela v letech 1775 - 1783. Stavbu podle projektu brněnského architekta Františka Antonína Grimma provedl stavitel Václav Thalherr. Na výzdobě kostela se podíleli sochaři Jan Michael Scherhauf, Ondřej Schweigel a Václav Prchal, fresky v interiéru namaloval prostějovský malíř František Antonín Sebastini, obraz na hlavním oltáři je dílem Antonína Lublinského a obrazy bočních oltářů vytvořili Josef Winterhalter a Leopold Kupelweiser.
Náměstí pod kostelem bylo v r. 1719 ozdobeno mariánským sloupem, který nechal postavit kníže Josef z Lichtenštejna na památku zachránění města před poslední morovou epidemií v letech 1715 - 1716.

zdroj: Handkeho občanské sdružení