8.7. Králíky
Jiří Stivín (flétny) & Václav Uhlíř (cembalo, varhany)

8. 7. 2018 - Králíky, Hora Matky Boží v Dolní Hedeči; 19:00

Jiří Stivín (flétny) & Václav Uhlíř (cembalo, varhany)

Program:
G. B. Fontana: Sonata C dur pro zobcovou flétnu a virginal
G. Ph. Telemann: Sonata C dur pro zobcovou flétnu a virginal
     (Adagio, Allegro, Larghetto, Vivace)
J. van Eyck: Pavana lachrimae pro zobcovou flétnu sólo
G. F. Händel: Koncert B dur pro varhany
     (Tempo ordinario, Allegro, Adagio, Allegro ma non presto)
C. Ph. E. Bach: Sonata g moll pro flétnu a virginal
     (Allegro, Adagio, Allegro)
J. Stivín: Fantasie na barokní fantasie
J. Strejc: Sonata I. pro varhany (Preludium, Aria, Toccata)
A. Vivaldi: Koncert C dur pro flautino a virginal (Allegro, Largo, Allegro molto)


Jiří Stivín (*1942 v Praze) je významný český jazzový hudebník, multiinstru-mentalista a skladatel, původním povoláním filmař (kameraman). Vystupoval v rockové kapele Sputnici. Spolu s Martinem Kratochvílem založil v šedesátých letech soubor Jazz Q. V letech 1970 - 73 účinkoval jako člen, sólista a nakonec i dirigent činoherního orchestru Národního divadla v Praze. Později utvořil s Rudolfem Daškem jazz uskupení System Tandem. V osmdesátých letech působil především jako sólista účastnící se mnoha vlastních i cizích hudebních projektů. Jeho dvojalbum Výlety bylo v roce 1981 zařazeno mezi nejpozoruhodnější evropské jazzové projekty roku. Od osmdesátých let se především se souborem Collegium Quodlibet hojně věnuje provozování skladeb klasické hudby, v níž se specializuje na období renesance a baroka. Pravidelně na konci listopadu organizuje koncert k poctě sv. Cecílie, patronce hudebníků. Založil všeobecně prospěšnou společnost "Centrum pro improvizaci v umění" ve Všenorech u Prahy, kde se pořádají improvizační víkendy zaměřené na hudební, výtvarné a multimediální aktivity.
Dne 28. 10. 2007 mu prezident ČR Václav Klaus udělil Státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.

Zdroj: Jiří Stivín

Václav Uhlíř (* 1954) byl po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové přijat na Hudební fakultu Akademie múzických umění v Praze do třídy profesora Jiřího Reinbergera a studium dokončil v roce 1980 u profesora Milana Šlechty. Během studia se úspěšně zúčastnil několika mezinárodních varhanních soutěží.
Soustavně se věnuje koncertní činnosti u nás i v zahraničí a nahrává pro rozhlas i hudební vydavatele. Z jeho četných nahrávek stojí za zmínku zejména cyklus snímků českých historických varhan. Z diskografie Václava Uhlíře je pozoruhodný zejména jeho profilový kompaktní disk s názvem Česká varhanní tvorba. Je také uměleckým vedoucím hudebního souboru krematoria v Pardubicích.
Václav Uhlíř se také podílí na organizaci mnoha významných kulturních událostí, jako je Orlicko-kladský varhanní festival. Věnuje se pedagogické práci na pardubické konzervatoři a při biskupství v Hradci Králové zastává funkci diecézního organologa. Je rovněž spoluautorem publikace Historické varhany v Čechách (Libri 2000) a autorem monografie Varhany královéhradecké diecéze (Garamon 2007). Za dlouholetou službu církvi a zejména péči o varhany v diecézi byl na návrh biskupa Mons. D. Duky v roce 2008 oceněn papežem Benediktem XVI. vyznamenáním Pro Ecclesia et Pontifice.

Zdroj: V. Uhlíř


Mariánské poutní místo Hora Matky Boží se nachází nad městem Králíky nedaleko státní hranice s Polskem, pod Kralickým Sněžníkem. První zmínka o dnes pětitisícovém městě Králíky se váže k roku 1367. Nad městem na hoře o výšce 760 m n. m., která se dříve nazývala "Lysá Hora", králický rodák Tobias Jan Becker, svatovítský kanovník, a později královéhradecký biskup, založil monumentální poutní komplex. Založení tohoto místa, bylo splněním slibu, který složil, když byl ještě malým chlapcem. V době třicetileté války přicházely na horu děti z Králík a okolí, tvořily procesí, modlily se a zpívaly mariánské písně.
Poutní komplex se začal stavět roku 1696, ale podle některých svědectví již zde dříve stávala svatyně. Lidé na stavbě pracovali velmi obětavě, nosili cihly a kameny a všechny práce vykonávali ručně, bez nároku na peněžní odměnu. Za čtyři roky 21. 8. 1700 byl kostel posvěcen a na hlavním oltáři umístěn Milostný obraz Panny Marie Sněžné. Od té doby se hora začala nazývat "Hora Matky Boží", jak ji nazval zakladatel Tobias Jan Becker.
V kostele na hlavním oltáři je Milostný obraz Panny Marie Sněžné, který je srdcem tohoto poutního místa a předmětem velké úcty. Dříve než byl darován tomuto poutnímu místu, byl jeho vlastníkem Tobias Jan Becker, který jej dostal jako student od hraběnky Putzardové ze Slatiňan u Chrudimi, v době, kdy byl vychovatelem jejích vnuků. Uviděl u ní obraz, který byl kopií malby z baziliky Santa Maria Maggiore v Římě. Ten ho natolik fascinoval, že se ze všech sil snažil ho získat. Hraběnka ze začátku odmítala mu jej darovat, ale nakonec mu jej s těžkým srdcem věnovala. Tobias měl obraz s sebou všude, kde jako kněz působil a nabádal lidi, aby se modlili a ctili jej. Později, když obraz věnoval na Horu Matky Boží, byl dodatečně ozdoben stříbrnou tunikou, perlami a zlatým řetízkem.
Po dokončení kostela se začal budovat klášter. Po jeho dostavbě povolal biskup Becker řád Servitů - Služebníků Panny Marie, kteří sem přišli roku 1710 konat svoji službu. Během 18. století stále rostl počet poutníků, roku 1728 jich přišlo kolem 152 tisíc.
Za vlády císaře Josefa II. bylo rušeno mnoho poutních míst a klášterů a zakazovány poutě, jelikož odvádějí lid od práce. Podle legendy zachránily klášter humor a inteligence jednoho zřeholníků, který na otázku kde je střed světa odpověděl, že tam, kde je Jeho Císařská Milost.
Hrozné chvíle přišly o několik desetiletí později, kdy jedné srpnové noci roku 1846 přišla bouřka a blesk udeřil do kostela, který shořel zároveň s klášterem. Vše, co se tehdy zachránilo, bylo přeneseno do ambitů, kde tak můžeme dodnes obdivovat sbírku barokních maleb a řezeb. Během jednoho roku byl kostel znovu otevřen, na obnovu vnitřní výzdoby ale musel čekat další půl století. Teprve před koncem 19. století byl kostel vyzdoben v novorenesančním stylu. V té době již klášter spravovali redemptoristé, kteří zde vystřídali Servity roku 1883. Roku 1901 koupili Poutní dům, který obnovili a rozšířili. Poutě byly neoddělitelnou součástí života města Králíky a jeho okolí až do roku 1950, přičemž několik let před tím byly Králíky poznamenány světovou válkou.
V dubnu uzavřela komunistická vláda poutní areál pro veřejnost a na poutním místě internovala vězně, mezi nimiž byli především redemptoristé, ale také jezuité a salesiáni. Pracovali zde a žili v nelidských podmínkách až do roku 1960, někteří zde byli až do roku 1965. Tehdy klášter převzala Česká katolická charita. Do kláštera přišly sestry Neposkvrněného Početí Panny Marie, které zde zůstaly až do roku 2002. Areál byl otevřen pro veřejnost roku 1968.
Od roku 1990 spravovali poutní místo znovu redemtoristé a roku 1993 byl znovu otevřen i Poutní dům. V letech 2002-2007 zde bylo i sídlo skupiny redemptoristů, která pořádala lidové misie.
Od poloviny roku 2009 zajišťoval duchovní správu diecézní kněz, nějakou dobu sem redemptoristé jen dojížděli. Od Velikonoc 2012 do léta 2013 zde pravidelné nedělní mše svaté nebyly slaveny.
V létě 2013 předali redemptoristé kostel a areál kláštera královéhradecké diecézi, vlastníkem je nyní Duchovní správa poutního kostela v Králíkách II. Od srpna 2013 jmenoval královéhradecký biskup nového rektora kostela. Nyní je klášter i toto poutní místo zatím bez stálé přítomnosti řeholníků.

zdroj: Hora Matky Boží Králíky